Jdi na obsah Jdi na menu
 


Speciální doporučení

17. 4. 2009

Lexikon dětských nemocí: 3. Speciální doporučení

Dítě není zmenšený dospělý, liší se od něj v mnohém. Jeho vývoj ještě není dokončen a jeho organismus reaguje odlišně. Děti mají dokonce svá zcela specifická onemocnění, která se v dospělosti nevyskytují. A pokud je u dítěte vyskytne i dospělácká choroba, velice často probíhá úplně jinak. Průběh onemocnění závisí i na stáří dítěte. Například mnohé infekce (1. kapitola) jsou velice vážnou chorobu pro novorozence, ale školáka již neohrozí.

Navíc u dětí je ještě důležitější dbát na správnou životosprávu a prevenci onemocnění, protože všechny prohřešky útlého mládí, tedy spíše rodičů na dítěti, se projeví až v dospělosti. Jde třeba o obezitu, která je velmi vážnou chorobou, osteoporózu – protože základ silných kostí se datuje už od dětství, i nádory (například maligní melanom – tedy zhoubný kožní nádor—se projeví až po desítkách let – jako následek nadměrného působení slunečního záření v dětství.

Lexikon chorob jsem tedy rozdělila do několika částí

  1. Nejčastější choroby dětského věku – infekce
  2. Specifická dětská onemocnění
  3. Čemu je zapotřebí se vyhnout a proč

3. Speciální doporučení

Péče o citlivou pokožku

Problematická pokožka

Kožní problémy postihují stále mladší jedince. Jak jejich pokožku chránit? Zásadou je minimum – tedy co nejméně příležitostí k podráždění. Zvenčí i zevnitř (potravou).

  • Kojící maminky by si měly dát pozor na dráždivá a alergizující jídla. Při těžkých kožních alergiích (u matky i dítěte) se někdy dokonce doporučuje umělá výživa. Ve výjimečném případě může mateřské mléko podporovat rozvoj atopického ekzému. Nutná je konzultace s odborníkem.

  • V případě nutnosti umělé výživy dáváme přednost hypoalergenním mlékům. Nepodáváme neupravené kravské či kozí mléko. Přejí-li si rodiče mít z dítěte vegetariána, měli by kupovat obohacené sójové mléko určené pro kojence.

  • Při zařazování nemléčných pokrmů začínáme od jednoho druhu zeleniny či ovoce. Teprve když jej dítě dobře snáší, přidáme další.

  • Optimálním prostředkem k péči o pokožku je čistá voda. Opatrně s mýdly i mycími gely. Používáme zásadně dětské neparfémované přípravky. I heřmánek může dráždit.

  • Lepší než jakákoli mastička na podrážděný zadeček je časté přebalování, aby k podráždění nedošlo. Pleny by měly být prodyšné. Když už k podráždění dojde, používáme přípravek určený pro zvlášť citlivou pokožku. Pro jistotu jej koupíme v lékárně.

  • Oblečení přicházející do styku s pokožkou by mělo být bavlněné, bez vlasu. Pereme je v nedráždivých přípravcích a důkladně vymácháme.

Miminka a pupínky

Pokožka zdravého novorozence je růžová či má lehce „opálený“ vzhled způsobený mírnou formou novorozenecké hyperbilirubinémie (žloutenky), jež postupně mizí. Je hebká, porostlá jemnými chloupky, tvářičky vypadají jako broskvičky. Ideál novorozenecké krásy mohou narušit kožní afekce, většinou ne nebezpečné.

Kosmetické vady na miminkovské kráse

  • Drobné mizející krevní výronky na hlavičce a v obličeji jsou důsledkem obtížnějšího či naopak velmi rychlého prostupu porodními cestami. Nejdříve jsou (jako modřina) modré, pak zelenají, hnědnou a nakonec zmizí.

  • Milia – bílé tečky v obličeji, nejčastěji na nose, jeho okolí či na bradě. Jde o zvětšené mazové žlázky. Nevymačkáváme, nebezpečí infekce a hnisání! Obvykle zmizí samy. Vadí-li  mamince, ať se obrátí na lékaře.

  • Potničky (miliaria) – většinou jde o ojedinělé zarudlé skvrnky (uprostřed je puchýřek) kdekoli na těle. Jde o projev přehřátí. Puchýřek ošetříme šetrným dezinfekčním prostředkem (líh o nižší koncentraci).

  • Tzv. mongolské (pigmentové) skvrny – různě velké tmavěji zbarvené okrsky kůže (hlavně na hýždích či v křížové krajině) bývají obvyklé u dětí tmavých ras, ale vyskytují se i u bílých. Zmizí v prvních letech života.

Raději se poradíme:

  • Malé načervenalé plošky na kořeni nosu, horních víčkách či na zátylku jsou ploché hemangiomy tvořené shlukem rozšířených cév. Důvodem k vyhledání odborníka jsou velké, sytě červené ploché či vyvýšené hemangiomy (naevus flameus, „oheň“).

  • Drobné pupínky, uprostřed červené skvrny v různé hustotě, nejčastěji symetricky na tvářích, trupu, stehnech – to je toxický či alergický exantém. Většinou nejde o závažné postižení, ale o reakci citlivé kůže na látky ze zevního prostředí – prací prostředky, kosmetiku či některé složky potravy matky přecházející do mateřského mléka (aromatické ovoce, koření...). Je třeba vypozorovat příčinu a kontakt s vyvolavatelem na čas vyloučit. Lehké formy nevyžadují speciální léčbu, střední a těžší konzultujeme s pediatrem.

  • Plenková dermatitis (opruzený a „zapařený“ zadeček) - reakce kůže na vlhké prostředí (pod plenkami, ale i v místech zvýšeného pocení, například na krku a v podpaží). Může se zde uplatnit i přecitlivělost na prací prostředky a v pokročilejším stadiu i vliv kvasinkové infekce. Zarudlou pokožku zklidní oplachování v bylinkovém odvaru (pozor na individuální snášenlivost   např. heřmánku – může dráždit). Pokožku pak můžeme ošetřit nedráždivým zásypem a po zklidnění doléčit kvalitním neparfémovaným krémem. Nejdůležitější je časté přebalování. Došlo-li k porušení celistvosti kožního povrchu, případně se objevilo mokvání, raději se poradíme s pediatrem.

Vyhledáme kožního lékaře:

  • Akné novorozenců je častější u chlapců, většinou jde o uhříky (komedony). Příčiny bývají v hormonální nerovnováze v poporodním období. Projevy mohou přetrvávat po celý první rok, řidčeji déle. Ve 3. týdnu, vzácněji dříve, se může projevovat tzv. seboroická dermatitis. Nažloutlé šupiny na růžovém podkladu bývají ve kštici, obočí, později příp. i na jiných částech těla.

  • Paronychium – zhnisané nehtové lůžko má nezřídka původ v nešetrné „manikúře“. Novorozenecká kůže je vůči infekci vnímavější, a proto i malé zanícené „záděry“ vyžadují pozornost. Neléčené paronychium se může šířit a zanedbané případy pak vyžadují někdy i chirurgické ošetření.

  • Dětský (atopický) ekzém obvykle nespadá do novorozeneckého období, ale až do 3. měsíce života. Pozor! Může signalizovat vážné onemocnění.

  • Puchýře, zejména četnější a větší.

  • Zvýšené olupování kůže, zvlášť odlučuje-li se v cárech, po nichž zůstávají mokvající či krvácející trhliny.

  • Projevy krvácení do kůže v podobě červených, fialových skvrn či skvrnek, jimž se odborně říká petechie.

Jizvičky

Je až s podivem, co všechno děti přežijí – a bez následků. Jen ty jizvičky mohou později hyzdit hladkou pokožku. Jak to udělat, aby byly co nejméně znatelné. Jizva, když vznikne, nikdy nezmizí. (Stejně jako textil lze zcelit, ale vždy tam zůstane „jizva“).

  • Zranění dáme ošetřit včas a profesionálovi, který určí, zda je nutné šití rány, či nikoli.

  • Sešitou ránu necháme 48 hodin v klidu (zavázanou). Neurčí-li lékař jinak, po této době ráně prospěje lehké osprchování 1 – 2 x denně. Ránu nedrhneme!

  • Po vyjmutí stehů provádíme tlakové masáže. Alespoň 2 x denně masírujeme jizvu prsty tak, že růžová (červená) jizva na chvilku zbělí (alespoň 10x opakujeme v jedné masáži).

  • Do jizvy vtíráme domácí nesolené škvařené sádlo.

  • Jizvy se rychleji hojí v zinku. Proto je vhodné aplikovat masti s tímto prvkem.

  • Větší a nevzhledné (deformující) jizvy zlepšíme aplikací speciálních gelů (například Contractubex) a prováděním pravidelných masáží.

I přes veškerou péči, kterou jizvě věnujeme, může dojít k tvorbě tmavší a vyklenuté tzv. keloidní jizvy. Může jít i o vrozený sklon k jejich tvorbě. Bohužel i při chirurgickém odstranění se často objeví ve stejném místě znovu.

Modřiny (kožní hematomy)

Bez drobných úrazů a jejich následků ještě žádné dítě nenaučilo chodit. O modré skvrny na kůži není v tomto období nouze a většinou se zahojí bez speciálních opatření. Obvykle postačí studený obklad, který zmírní i bolest, případně potřít modrající místečko ce nejdříve léčivými gely (Reparil, Yelon). Jsou však modřiny, kterým bychom měli věnovat alespoň trochu pozornosti.

  • Hematomy na hlavě mohou být jen vnějším projevem tzv. subdurálního krvácení (krvácení pod tvrdou plenu mozkovou). Příznaky se obvykle objeví až za delší dobu – několik hodin i dnů, protože i krevní výlev se zvětšuje pomalu. Pozornost by měly vzbudit bolesti hlavy, nevolnost, zvracení, apatie a spavost. V tom případě okamžitě vyhledáme lékaře.

  • Modřiny na břiše a zádech (nebývají časté) jsou bolestivé. Ve výjimečných případech mohou signalizovat poškození vnitřních orgánů. V tom případě by si však dítě pamatovalo větší ránu do bříška, zad nebo pád na hranu tvrdého předmětu.

  • U dětí navštěvující kolektivní zařízení může nadměrně častý výskyt modřin upozornit na šikanu. Všimneme-li si podezřelých hematomů u kamarádů našich dětí, může jít i o syndrom týraného dítěte. (Vyskytuje se i v rodinách „slušných“ vysokoškolsky vzdělaných a jinak kultivovaných lidí).

  • Časté modřiny po nepatrném úhozu mohou být příznakem porušené krevní srážlivosti (například při hemofilii nebo jiných těžších celkových chorobách), případně známkou onemocnění cév.

  • Drobné četné krevní výrony (tzv. purpura) jsou vždy známkou choroby. Nejčastěji bývají na dolních končetinách, odkud postupují směrem výše. Lékařská péče je nezbytná.

Zdravé zoubky děti nebolí

Prořezávání

Nejdříve se z dásní klube 20 zoubků mléčného chrupu. První bývají obvykle dolní střední řezáky (kolem 6. měsíce), vzápětí následovány středními horními řezáky. Pak se (10. až 15. měsíc) postupně objevují jejich sousedé a první stoličky. Druhé stoličky a řezáky se ukážou do 2,5 roku. Neprobíhá-li klubání zoubků podle kalendáře, nemusí se maminka znepokojovat. Některé děti mívají zoubky již ve 4 měsících, jiné si na chrup počkají až do prvních narozenin.
Prořezávání zubů může být spojeno s nevrlostí a mrzutostí dítěte, neklidem, potížemi při usínání, častým probouzením v noci a nechutenstvím. Nelze však na ně svádět teploty, zvracení či průjem. Vždy je nutné objasnit, zda nejde o současně probíhající onemocnění. Pomoci mohou kousátka z tužší gumy (pozor na hygienickou nezávadnost!). Ve druhém roce můžeme dásně „masírovat“ i starším pečivem. Od 2. roku je správné začít s nácvikem ústní hygieny jako prevencí zubního kazu.

Co potřebují zuby

Čím dříve si dítě zvykne, že čištění zubů je nedílnou součástí denního režimu, tím lépe. Těžko však můžeme požadovat po ročním robátku, aby si zoubky čistilo samo a bez připomínání. Ale v průběhu 2. a zejména 3. roku na tomto návyku můžeme vydatně „zapracovat“. Dítě by si hned od počátku mělo zvyknout na správnou techniku čištění – tedy stírání zubního plaku od kořenů zubů k vrcholům jejich korunek. „Šmudlání“ sem – tam v ústech je plýtváním energií i zubní pastou. Velice důležité je vyčistit i mezizubní prostory, což je při „horizontální“ technice těžko proveditelné. Zvýšenou pozornost věnujeme výběru správného kartáčku -  u malých dětí zvolíme raději měkčí. Tvrdým se u batolat vyhýbáme – zbytečně dráždí jemné dásně a mohou způsobit bolestivé ranky, které hygienu znepříjemňují. Kartáček by měl být spíše menší a s kvalitními vlákny. Dnes se používají při výrobě téměř výhradně nylonová vlákna. Renomovaní výrobci zaručují i dostatečné zaoblení konců těchto vláken, aby své zákazníky uchránili před poraněním dásní. Správně používaný zubní kartáček - i dětský - vydrží průměrně 6 týdnů a neexistuje způsob (kromě vynechání této součásti tělesné hygieny), jak jeho životnost prodloužit. Vždy nejdéle za dva měsíce je nutné obstarat nový!

Zubní kaz

Příčiny a mechanismus: Pro vznik zubního kazu je nutná spolupráce 3 činitelů – cukrů (zbytků potravy), bakterií, jež tyto cukry štěpí na kyseliny, a času, po kterou první dva uvedené vlivy na zuby působí. Bakterie a zbytky potravy jsou součástí tzv. zubního plaku (tenké vrstvičky na povrchu zubu), který se snažíme co nejlépe a nejčastěji (minimálně dvakrát denně) odstranit. Kyselé prostředí totiž naleptává zubní sklovinu, bakterie se dostávají hlouběji a hlouběji, a tak vznikne defekt v povrchu zubu – kaz. „Provrtají--li“ se bakterie až do dutiny uvnitř zubu, dochází k zánětu, který dráždí nerv uvnitř, a to pak velice bolí.
Léčba: Jen v moci zubního lékaře je „vyvrtat“ a vyčistit kaz a defekt uzavřít plombou.
Prevence: Samozřejmostí je stálá a velmi pečlivá ústní hygiena.

Cizí tělesa v oku

Oči jsou důležitým smyslovým orgánem. Zprostředkovávají nám velice důležité informace z okolí. Od útlého věku bychom o ně měli dbát – jako o oko v hlavě.
Řasy, písek či drobné úlomky ostrých předmětů se do oka dostanou často. Obvykle dojde okamžitě k podráždění spojivky a k produkci slz, jež zbloudilé tělísko vyplaví. Můžeme tomu napomoci výplachem sterilními očními kapkami. Nebezpečná situace může nastat, když ostrý úlomek poraní sítnici, rohovku či dokonce ulpí v ráně. Laické ošetření by mohlo vést k dalšímu poškození (až k proděravění oka s vážnými následky). Přetrvávají-li bolest a slzení, raději vyhledáme očního lékaře. Úrazy s podezřením na proděravění oka vyžadují neodkladnou léčbu. Oko překryjeme sterilním obvazem a rychle k očnímu lékaři.

Šilhání

K očnímu vyšetření do 3 let!
Čím dříve se vada odhalí, tím lépe se léčí. V prvním půlroce života lze tolerovat občasné zašilhání. Trvalé nebo časté šilhání by však mělo být vždy důvodem vyhledat specialistu. Zrak (visus) vyšetřují pediatři při pravidelných prohlídkách a jakékoli pochybnosti by měly vést k doporučení na odborné vyšetření. Do tří let by měly být rozpoznány všechny choroby, které by mohly vést k trvalému poškození zraku (např. tupozrakost). Když dítě vidí jedním okem výrazněji hůř, „dívá“ se tím „lepším“. Postižené oko si zvykne fixovat sledovaný předmět nikoli centrální krajinou, kde je vidění nejostřejší, ale mimo tuto oblast, která má horší rozlišovací schopnost. „Slabší“ oko se tedy nenaučí vidět ostře – je tupozraké. Naučit se ostře vidět musí dítě do pěti let (později jsou snahy o nápravu obtížnější), proto je včasná diagnostika vad zraku velice důležitá.

Novorozenecké potíže

Hodnocení stavu novorozence po porodu

Podle tzv. skóre Apgarové se hodnotí v 5., 10. a 20. minutě po porodu barva kůže, srdeční akce, dýchání, odpověď na podráždění (nejčastěji na odsávání nosánku), svalové napětí.
Pět bodů znamená, že je tělíčko růžové, končetiny jsou namodralé, srdeční akce je méně než 100/min, dýchání nepravidelné a pomalé, odpovědí na podráždění nosu je grimasa a svalové napětí se vyznačuje pokrčenými končetinami. Při deseti bodech je děťátko růžové po celém tělíčku, srdeční akce je více než 100/min, dýchání je pravidelné, dítě křičí, odpovědí na podráždění nosu je kýchání, kašel, svalové napětí se projevuje aktivním pohybem. Maximum bodů je 10. Většinou je však novorozenec bezprostředně po porodu lehce namodralý a teprve v následujících minutách zrůžoví. Za dobrý stav považujeme, pokud počet bodů nepoklesne pod 8. Za kritický naopak, je-li skóre pod 5. Čím déle nízké skóre přetrvává, tím víc stoupá riziko poškození mozku a pozdější výskyt neurologických následků.

Chudokrevnost nezralých novorozenců 

Příčiny a mechanismus choroby: V době, kdy je děťátko ještě v matčině děloze, je jeho krvetvorba velice čilá. Může za to velké množství hormonu erytropoetinu, který nutí krevní dřeň k výrobě červených krvinek. Po narození dobré okysličení krve snižuje produkci samotného erytropoetinu na minimální množství, a proto klesá i krvetvorba. Kolem 7. dne života je krvetvorba 10krát pomalejší než v době porodu. Navíc jsou krvinky novorozence křehčí, žijí kratší dobu. Rychlé hmotnostní přírůstky a přibývání tělesných tekutin vedou i k naředění krve, a tak vzniká chudokrevnost, které se říká fyziologická anémie novorozenců. Její vrchol bývá mezi 8. až 12. týdnem po porodu. Nedostatek kyslíku v tkáních ale povzbuzuje tvorbu erytropoetinu, a tím je nastartována opět krvetvorba. U nezralých novorozenců vzniká chudokrevnost ještě rychleji. K tomu přispívají i nedostatečné zásoby železa, tedy prvku, bez něhož nemohou vznikat červené krvinky. Infekce (zápal plic, infekce močových cest atp.), případně opakované časté odběry krve výrazně nezralým novorozencům s velmi nízkou porodní hmotností, urychlují rozvoj anémie. Při správné terapii je anémie vyléčitelná.
Příznaky: Bledost sliznic a kůže, ospalost, rozmrzelost, někdy snížená chuť k jídlu, srdeční šelest. Jde o necharakteristické příznaky obvykle se vyskytující i u jiných chorob.
Vyšetření: Základem je stanovení obsahu hemoglobinu (krevního barviva), počtu červených krvinek, posouzení jejich tvaru a dalších vlastností. Tyto parametry shrnujeme označením krevní obraz. Dále stanovuje zásoby železa v krvi a jiné parametry. Jen ve výjimečných případech je nezbytné provést punkci kostní dřeně. Vyšetřením je nutné odlišit jiné příčiny chudokrevnosti (například vrozenou poruchu krvetvorby, vliv léků a infekce, tzv. sérologický konflikt - při rozdílnosti krevních skupin u matky a plodu, některá další krevní onemocnění nebo nedostatek kyseliny listové).
Léčba: Záleží na tíži anémie, což lze posoudit podle množství hemoglobinu v krvi. Při velmi nízkých hodnotách se podává transfuze červených krvinek, případně celé krve. Je možné krvetvorbu stimulovat umělým (rekombinantním) erytropoetinem. Po 8. týdnu života doplňujeme železo vhodnou formou (injekčně, v kapkách). Dbáme na dostatečný kalorický příjem a dostatečné množství bílkovin (dobrá strava kojící matky, u nekojených vhodné náhradní obohacené mléko).
Prevence: Podávání železa po osmém týdnu života. Někdy se doporučuje podávání vitaminů (například E, kyseliny listové a dalších). Na účinnost se však názory značně různí.

Novorozenecká žloutenka (hyperbilirubinémie)

Příčina: Nejčastěji k ní dochází, protože se novorozenec rodí s větším počtem červených krvinek a ty se v prvních dnech rozpadají. Z červeného krevního barviva se stává bilirubin. Pokud je ho více, játra jej nestačí zpracovat do podoby, ve které se pak ledvinami vylučuje. K prodloužené žloutence přispívají nezralost, nízká porodní hmotnost, hladovění, ale i infekce (např. infekce močových cest, dále sepse, zánět mozkových blan).
V rozpadu krvinek má původ i žloutenka při tzv. sérologickém konfliktu neboli Rh izoimunizaci, která vzniká především tehdy, vyvíjí-li se v děloze matky s Rh negativním faktorem dítě s Rh pozitivním faktorem. Pak za určitých okolností matčin organismus vyrábí protilátky proti krvinkám dítěte a ty se urychleně rozpadají. Podobný děj může nastat i u konfliktu v systému ABO, ale bývá vzácnější a průběh žloutenky nebývá dramatický.
Průběh: Obě jmenované příčiny novorozeneckých žloutenek mohou mít různě těžký průběh, v případě sérologického konfliktu může být ohrožen život a vývoj plodu i dítěte. Volný (tzv. nekonjugovaný) bilirubin poškozuje nevratně mozek (vzniká tzv. jádrový ikterus). Proto se v současnosti sledují všechny těhotné ženy s Rh negativním faktorem obzvlášť pečlivě a vyšetřuje se krev jejich novorozenců ihned po porodu. Někdy se může stát, že dítě má vyšší hladinu bilirubinu v krvi, aniž se to projeví zežloutnutím. To platí zejména pro první hodiny po narození.
Léčba: Mírné formy odezní samy nebo se ústup žloutenky podpoří světlem (fototerapií). Těžké formy vyžadují výměnnou transfuzi, kterou lze provést dítěti již v matčině děloze.
Naprostá většina „žluťásků“ vybledne během několika dnů. Než k tomu dojde, bývají spavější a línější, méně pijí. To obvykle mizení žloutenky neurychlí, protože hladovění a nedostatek tekutin jsou faktory, které proces vylučování bilirubinu zpomalují. Proto by měli být přikládáni co nejčastěji ke kojení (i v noci), případně mohou být (na určitou dobu) dokrmováni odstříkaným (náhradním) mlékem lžičkou. Nevymizí-li žloutenka po propuštění z porodnice do 2 týdnů nebo se naopak stupňuje, případně přidají-li se jiné příznaky nemoci (zvracení, průjem, zvýšená teplota, nezvyklé svalové záškuby…), je třeba na to upozornit pediatra.

Kinetóza

Jedná se o přechodný stav, který je vyvolán nadměrným drážděním vestibulárního ústrojí.  Nemoc zvládneme obvykle i bez lékaře.
Příčiny: Vestibulární ústrojí (labyrint) je orgán uložený ve vnitřním uchu, který informuje mozek o poloze a pohybu těla. V určitých situacích spojených s náhlými a častými změnami polohy (houpání, kolébání, točení atp.) dochází k nadměrnému dráždění vestibulárního ústrojí, a to vyvolá známé příznaky. K rozvoji onemocnění přispívají i zrakové podněty, například pohupující se horizont, špatná ventilace vzduchu s přítomností páry či oxidů uhlíku (vydýchaný vzduch), a mnohdy i emoční faktory, jako jsou strach a úzkost. Ne každého musí nevyhnutelně postihnout za stejných podmínek stejnou měrou.
Příznaky: Pocit vystupňované nevolnosti a zvracení. Tomu však obvykle předcházejí varovné signály – zívání, zrychlené dýchání, pokašlávání, zvýšené slinění, studený pot, únava, ospalost, závratě či bolesti hlavy malého maroda.
Komplikace: Déletrvající kinetóza může postupně u dítěte přerůst ve skutečné onemocnění - výrazné snížení krevního tlaku, nebezpečné ztráty tělesných tekutin.
Léčba: Rozvinutou kinetózu rychle a úplně nevyléčíme. Obvykle musí odeznít sama a my můžeme pouze do jisté míry bránit jejímu zhoršování.
Prevence: O co je léčba problematičtější, o to je účinnější prevence. Děti, ale i dospělí, kteří trpívají mořskou nemocí, by se měli řídit následujícími pravidly:

  • Je dobré v dopravním prostředku, kterým cestujeme s potomkem, zaujmout místo poblíž těžiště, kde jsou výkyvy nejmenší. Bývá to v přední části autobusu, uprostřed na lodi, v letadle nad křídly.

  • Pokud lze, je nejlépe zaujmout polohu vleže na zádech nebo v pololeže, případně s podloženou hlavou do 45 stupňů.

  • Je vhodné nečíst a nesledovat pohyb okolí za okny, vlny na moři, houpající se křídla letadla.

  • Zajistit, pokud je to možné, přísun čerstvého vzduchu (otevření oken

  • v dopravním prostředku).

  • Nadměrný příjem potravy a pití alkoholu zvyšují pravděpodobnost vzniku kinetózy. Doporučuje se častěji během cesty podávat malá množství lehkého jídla a tekutin.

  • Hodinu před cestou by měly být užity preventivní léky, jako jsou Kinedryl, Nokinal apod.